Světlo pro vlaštovky: Vyhazujeme peníze doslova do vzduchu?

Po mnoha měsících stavebních prací se rekonstrukce tišnovského náměstí Míru blíží ke konci. Historické centrum našeho města si bezesporu zaslouží novou podobu, která bude lépe odpovídat současným potřebám jeho obyvatel i návštěvníků. Ve stínu debat nad výsledným architektonickým řešením, které jistě do velké míry podléhají osobnímu vkusu, zůstává koncepce a výběr typů nového osvětlení. Pojďme si na ně trochu posvítit – optikou aktuálních vědeckých poznatků.

Současný trend ve veřejném osvětlování je zřejmý. Přechod na moderní technologii LED zdrojů umožňuje jak snížit náklady na energie, tak lépe směrovat světlo: zejména chceme svítit shora dolů a eliminovat záření směřující do boku či nahoru. 

Výsledkem je – pokud se sejde osvícený zadavatel se schopným zhotovitelem – šetrné osvětlení, které svítí tam, kam je potřeba, negeneruje zbytečné světelné znečištění, a v neposlední řadě nevyzařuje na krátkých vlnových délkách, které v noci škodí živým organismům – včetně člověka. 

Všechny tyto zásady shrnuje technickou formou norma ČSN 36 0459, která vstoupila v platnost 1. března 2023.

Klíčovým prvkem osvětlení náměstí Míru jsou lampy přezdívané “vlaštovky”. Zdroj světla, umístěný na vysokém sloupu, v jejich případě míří vzhůru, kde dvojice zakřivených plechových prvků odráží záření zpět na zem. Toto architektonické řešení je bezesporu efektní, je však také efektivní?

Mnohé napoví chodcům již zběžný pohled. Pozornost na sebe strhávají nasvícené fasády radnice a okolních domů – a také zářící vlaštovky, vznášející se mnoho metrů nad zemí. Samotné prostranství však zůstává potemnělé, což na mě působí odrazujícím dojmem (a to i když si odmyslím probíhající stavební práce). To ostře kontrastuje s útulným náměstím 28. října, byť nasvíceným zastaralými sodíkovými lampami.

Faktem je, že myšlenka svítit nahoru a odrážet paprsky dolů je doslova postavená na hlavu. Část světla je pohlcena odraznou plochou, část se rozptýlí do okolí a nahoru. Dochází tak nejen k velkým ztrátám energie (je na tom město tak dobře, že mu nevadí vyhazovat peníze doslova do vzduchu?), ale také k tvorbě světelného znečištění. Děje se tak v přímém rozporu s normou ČSN, ale i s principy rozumného (úsporného) nakládání s elektrickými zdroji. 

V neposlední řadě je nasvícení plochy náměstí měkkým odraženým světlem nedostatečné a i v případě, že se zvýší intenzita lamp, budou naše oči vnímat v první řadě oslňující křídla vlaštovek a dojem z potemnělého náměstí přetrvá.

Že nejde o pouhý předsudek k architektonickému řešení “vlaštovek”, ale o holý fakt, dokládá pohled z vyvýšené úrovně nad lampami, jak ilustruje přiložená fotografie pořízená z Kukýrny. Lampy veřejného osvětlení, lemující hlavní ulici, jsou prakticky neviditelné a prozradí je pouze kužel světla směřující dolů. Naproti tomu zářící křídla vlaštovek jsou nepřehlédnutelná a patrný je rovněž samotný zdroj světla v nich. Na vlastní oči tak lze vidět, kolik světla zbytečně proniká do stran a nahoru, místo aby směřovalo účelně na zem.

Správné technické řešení přitom nemusí vypadat esteticky stroze, jako je tomu v případě běžných uličních lamp. Řada příkladů z jiných evropských zemí (např. Dánsko), ale i z České republiky ukazuje, že i moderní funkční lampy mohou mít hezký design, ať už historizující, či seversky čistý a nadčasový. 

Vlaštovky jsou však pouze jednou z několika součástí celkového řešení nasvícení náměstí. Pojďme se podívat na další prvky. 

V chodnících byly instalovány zemní zdroje, směřující nahoru na fasády budov. Tento typ lamp byl v městech poměrně populární v devadesátých a nultých letech, avšak záhy se od něj začalo upouštět z jednoduchého důvodu: Zatímco samotné chodníky a cesty zůstávají potemnělé, ostré světlo ze země oslňuje chodce a ztěžuje jim orientaci v prostoru. O velkém množství světelného znečištění a porušení principu svítit shora dolů ani nemluvě. Tímto řešením jsme se sami odsoudili k životu v šeru s jasně nasvícenými zdmi. 

Diskutabilní je i samotné rozmístění jednotlivých světelných prvků – je snad antoníček na fotografii historickou památkou, že si vysloužil svůj vlastní reflektor?

V případě některých svítidel navíc měření spektrometrem prozradilo, že byla použita technologie LED s barevnou teplotou přes 3000 K a s velkým podílem modrého světla. To narušuje přirozené cykly v přírodě, jako je například tvorba spánkového hormonu. Opět v rozporu s moderními trendy i normou ČSN. Že to jde lépe, ukazují LED zdroje 2300 K, instalované jen o pár ulic dál.

Prohlídka osvětlení na zrekonstruovaném náměstí ve mně zanechala pocit velkého zklamání a zmaru, tím spíše, že jsem své připomínky zástupcům města prezentoval na osobním setkání. Pochopil bych, kdyby podobná řešení někdo prosadil před 25 lety, kdy se zásadám správného osvětlení v ČR věnovalo jen pár lidí. Dnes už však jsou tyto principy (které mimochodem ani vzdáleně neznamenají v noci nesvítit vůbec) mnohem více v povědomí široké veřejnosti a dostávají se i do legislativy, jak dokládá zmíněná norma ČSN.

Nerozumím, proč město investovalo miliony Kč do osvětlení, které je již v době vzniku zastaralé a nevyhovující. Nerozumím, proč mu nevadí investovat další obrovské částky do jeho neefektivního provozu. A pakliže se nebere ohled na technické normy ani ekonomickou náročnost, nerozumím, proč se neberou v úvahu alespoň potřeby obyvatel a návštěvníků města, kteří by jistě ocenili funkčněji a bezpečněji nasvícený prostor, umožňující i klidný nerušený spánek. 

Jsem toho názoru, že architektura veřejného prostoru, a to včetně světelného konceptu, by měla být nejen hezká, ale především také funkční. Bez toho druhého jde o pouhou samoúčelnou exhibici. Výsledkem budou především nespokojení uživatelé náměstí. Možná ale, že spokojení budou alespoň odborní novináři, kteří k nám budou jezdit sbírat materiál, protože taková koncentrace špatných a zastaralých řešení se dnes jen tak nevidí.

Text a foto: RNDr. Pavel Karas, Ph.D.